Klára Brůhová je historička architektury s hlavním zaměřením na dějiny architektury a urbanismu 20. stol. Vystudovala architekturu na FA ČVUT v Praze, dějiny umění na FF UK a UMPRUM a genderová studia na FHS UK. Doktorskou práci obhájila na FA ČVUT a svůj doktorský výzkum publikovala v knihách Praha nepostavená (2017) a Pražské vize (2018), které se soustředí na nerealizované architektonické a urbanistické projekty pro hlavní město. Aktuálně se ve své odborné práci zabývá problematikou poválečné architektury v České republice a intenzivně diskutovanou otázkou její památkové ochrany – viz například kniha Beton, Břasy, Boletice: Praha na vlně brutalismu (2019, s Petrem Vorlíkem). Podílela se také na výzkumném projektu Architektura osmdesátých let v České republice – Osobitost, identita a paralelní úvahy na pozadí normalizace (NAKI II), v jehož rámci publikovala několik odborných statí a spolueditovala publikaci Nepostavená / architektura osmdesátých let (2020, s Petrem Vorlíkem). Pod hlavičkou projektu Architektura a politika (NAKI II) publikovala text Architektura a emancipace. Situace žen na poli architektury v socialistickém Československu (2021). Výzkumnému tématu žen-architektek a feministické historiografii architektury se Brůhová v současnosti věnuje dál: např. skrze spolupráci na výstavě Oslobodený priestor: starostlivosť – architektúra – feminizmus (2023, GMB) nebo jako spoluřešitelka projektu Architektura (ž.). Ženy, emancipace, architektura v druhé polovině 20. století (GAČR, 2021–2023) a prostřednictvím online databáze Ženy v architektuře (2024).
