Milena Bartlová je historička umění. Navzdory dobovým politickým překážkám vystudovala dálkově dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v letech 1978–1996 pracovala v Národní galerii v Praze, zprvu jako administrativní síla a později kurátorka. Doktorát (CSc.) získala roku 1995 v Ústavu dějin umění AV ČR. V roce 1997 se stala vysokoškolskou pedagožkou a působila postupně i zároveň na Katedře dějin a didaktiky dějepisu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, na tamní Fakultě humanitních věd a v semináři dějin umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, kde dosáhla v roce 2001 habilitace a roku 2005 profesury. Po studijním pobytu ve Wissenschaftskolleg Berlin (2008) a působení zastupující profesorky v Institut für Bild- und Kunstgeschichte Humboldtovy univerzity (2009–2010) se vrátila do Prahy a od roku 2011 působí na UMPRUM, kde přednášela metodologii dějin umění a kurzy dějin umění od pravěku do konce baroka a věnovala se péči o postgraduální studia. Po více než třech desetiletích, která věnovala dějinám umění středověku, se od té doby orientuje na teorii umění, zvláště ve vztahu k národním identitám, a na historiografii dějin umění. Vydala osm knižních monografií (z toho jednu v Německu), editovala několik sborníků, připravila několik vědeckých konferencí a byla řešitelkou osmi grantových projektů; počet příspěvků ve vědeckých časopisech, sbornících a katalozích dosahuje několika stovek. V letech 2009–2011 byla předsedkyní Uměleckohistorické společnosti v českých zemích. Soustavně se věnuje také kritice, kulturně-politické publicistice a popularizaci; působí v řadě edičních, vědeckých a oborových rad.
